|
|
Touha
Bačíková, Alžběta ; Baladrán, Zbyněk (oponent) ; Rathouský, Luděk (vedoucí práce)
Téma práce má základ v textových úvahách o putujícím subjektu a jeho vůli pronikat skrze překážky a hranice. Cílem jeho touhy není žádný objekt, nýbrž je směřována k nedosažitelnému. Touha je motorem k produkci obrazů, rozšiřujících obzory možného. Vede k rozvíjení imaginárního světa plného zvratů. Práce je vizualizací myšlení. Proces tvorby má dvě části. V první fázi je shromážděno velké množství kreseb jako základní stavební materiál. Následné uspořádání do diagramu je obrazem sítě vnitřních obsahových souvislostí kreseb. Výsledkem je prostorvý diagram konstruovaný pomocí dřevěních latí.
|
|
|
Rozšířený bezpečnostní model operačního systému, řízení přístupu
Novotný, Filip ; Lattenberg, Ivo (oponent) ; Pelka, Tomáš (vedoucí práce)
Práce se věnuje ochraně dat pomocí řízeného přístupu. Srovnává rozdíl řízeného přístupu pomocí režimů DAC a MAC. Popisuje vývoj režimu MAC na základě aktuálních požadavků uživatelů. Řeší problematiku SELinuxu, který nabízí systému větší bezpečnost a je založen na povinném řízeném přístupu MAC. Je zde uvedena problematika tvoření politiky SELinuxu. Vlastní tvoření politiky je věnováno SELinux editoru, který je založen na zjednodušených pravidlech a přibližuje tím SELinux i běžnému uživateli.
|
|
| |
|
|
Světlo jako médium. Umělé světlo v českém výtvarném umění od 90. let po současnost
MICHALINOVÁ, Denisa
Předmětem diplomové práce je fenomén světla jako specifického výtvarného média. Hlavní pozornost bude zaměřena na otázky nenarativních světelných instalací, dichotomie obrazu a světla (promítání světla, promítání obrazu), světla a prostoru (proměny vnímání prostoru vlivem zásahů světla) a jejich syntéze, symbolice světla a jeho proměnám. Práce si klade za cíl popsat souvislosti příklonu vybraných umělců*kyň k práci se světlem jako výtvarným médiem a vysvětlit vazby tohoto posunu k proměnám podob výtvarného umění zvláště po roce 1989. Argumentace bude vystavěna na dílech klíčových osobností tuzemského i zahraničního uměleckého dění, jmenovitě například na dílech Zdeňka Pešánka (1896-1965), Dana Flavina (1933-1996), Jamese Turrella (*1943) a dalších. Skrze kritické pojmenování metod a postupů tvorby světlem u těchto umělců*kyň bude text mapovat spřízněné projevy a tendence v současném českém výtvarném dění.
|
|
| |
|
|
Interpretace deníků Karla Poláčka a Jiřího Ortena
ŻYWCZOKOVÁ, Anežka
Bakalářská práce se zabývá interpretací deníků dvou spisovatelů židovského původu - Karla Poláčka a Jiřího Ortena. Je rozdělena do čtyř hlavních částí. V první je představena metodologie, ze které práce vychází, nastiňuje také problematiku deníku jako autobiografického žánru. Pracuje s pojmy autobiografie, autenticita a konstruovaná stylizace autorského subjektu. Druhá část se věnuje historickému kontextu doby židovské perzekuce na základě odborné literatury. Třetí a čtvrtá část jsou zaměřeny na osobnosti Karla Poláčka a Jiřího Ortena a na interpretaci jejich deníků. Cílem práce je představit deník ve světle autorského subjektu a upozornit nejen na jeho historickou povahu, ale i na rys rétorický.
|
|
|
Sebereflexivní próza 30. a 40. let v české literatuře
SELNER, Ondřej
Předložená disertační práce se zabývá specifickými řečovými figurami uměleckých textů, které se v literárněhistorické diskuzi ustálily pod pojmem sebereflexivita. V první části práce se její autor pokouší nalézt jak inspirační zdroje této poetiky v širším historicko-kulturním evropském kontextu, tak i její případné souvislosti s modernistickým proudem uvažování a následně hledá iniciační momenty těchto postupů v bohemikálním prostoru. V pojednání také napříč různými literárněvědnými přístupy mapuje základní pojetí zkoumané problematiky na poli české filologie. Po prozkoumání těchto domácích tezí, vytyčení styčných otázek z nich vyplývajících a definování určitých kolizních a limitujících momentů se práce obrací zpět k samotnému termínu sebereflexivity a ohledává zdroje jeho myšlenkové sémantiky v zásadních koncepcích předních evropských filozofů 1. poloviny 20. století - Edmunda Husserla, Jeana-Paula Sartra, Martina Heideggera a Maurice Merleau-Pontyho. Analýza relevantních děl těchto vybraných filozofů dovedla autora k vytvoření jakési myšlenkové mapy, která vykazuje zřejmé motivické paralely se sebereflexivními texty, což dokládají východiska stanovená pro jejich interpretaci. Se záměrem ověřit souvislost a platnost vytyčených východisek vznikly tři případové studie, jež se věnují klíčovým sebereflexivním dílům české prózy 30. a 40. let 20. století - Hře doopravdy Richarda Weinera, Rozhraní Václava Řezáče a Hlavě umělce Milady Součkové.
|
|
|
Pojetí časovosti v díle Ladislava Hejdánka
Starý, Ondřej ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Hejduk, Tomáš (oponent) ; Rybák, David (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na explikaci a kritickou analýzu pojetí časovosti v díle Ladislava Hejdánka. Téma časovosti je klíčový motiv Hejdánkova myšlení. Pro celý koncept je charakteristická kombinace filosofických a teologických prvků, jež vytváří provokativní pokus o vlastní filosofický systém. Smysl konceptu spočívá v procesuálním pochopení subjektu jako události. Každý subjekt má svoji jedinečnou formu času, která je vyjádřena spojením předmětné a nepředmětné stránky. Důraz na procesuálnost a časovou povahu subjektu dle Hejdánka skutečně vystihuje pravou podstatu života a světa. Na rozdíl od čistě objektivního myšlení, které vše živé hypostazuje do podoby bezčasých myšlenkových konstruktů. První kapitola disertace je zaměřena na shrnutí a představení pojetí subjektu. Sumarizace důležitých rysů procesuálního chápání subjektu teprve umožňuje explikaci hlavního tématu. Druhá kapitola se soustředí na výklad časovosti. Rozdílné vnímání času je nejprve vysvětleno na dichotomii mýtu a víry. Tato dichotomie následně odhalí důvody k nutnosti nahrazení principu kauzality. Po vyjasnění zmíněných předpokladů se výzkum přesune na charakteristiky jednotlivých časových dimenzí s důrazem na jedinečnost a specifičnost časového určení budoucnosti. Závěrečná část kapitoly ukazuje různé intepretace Hejdánkovy...
|
|
|
Transformace jako součást koloniální identity.
Vidím, Václav ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent)
(česky): Koloniální systém je z logiky věci postaven na diferenci mezi rasami, kdy jedna ovládá druhou. Tento aspekt má významný vliv na podrobené subjekty z perspektivy jejich identity, neboť právě barva kůže jim přináší významné nevýhody ve způsobu žití. Důsledkem tohoto diskomfortu může být rozpad či převzetí cizí identity, patologický vztah k vlastní tělesnosti. Ve 20. století mnoho teoretiků kolonialismu a post-kolonialismu tyto důsledky analyzují. Jsou jimi především Frantz Fanon, Albert Memmi a americká autorka Nella Larsen. Všichni tři zmínění přinášejí perspektivu, která zahrnuje aktivní změnu vlastního vzezření jako způsob integrace, která jinak není možná, protože jak píše David Macey v biografii Frantze Fanona, jsou pouze dvě východiska, nasazení si bílé masky, nebo rebélie. Pokud se tedy přikloníme k první variantě, je třeba sledovat, jaké důsledky to přináší subjektu podrobujícímu se této změny, ale zároveň i tomu, který tuto změnu pozoruje. Tedy jak je na tom kolonizovaný i kolonizátor. S identitou tato práce tedy nebude pracovat jako s něčím homogenním, neměnným a nehybným, ale naopak jako s něčím, co prochází neustálou změnou.
|
|
| |
host ::
RSS.